Agresivní chování je z velké části naučené v dětství a mládí jako způsob řešení konfliktů a problémů, tedy přejímáním vzorů z původní rodiny. K tomu se přidává řada dalších vlivů, jakými jsou nezralost partnerů, obtížná ekonomická situace, nedostatek bytů, náročné životní situace a další.
Výkon násilí na ženě se nikdy neomezuje jenom na jednu epizodu. Zakoušené násilí má pro postižené stupňující se sociální následky. Týraná žena je svým okolím považována za méněcennou, neschopnou, neboť selhala ve své roli vést funkční manželství. Příbuzní, kolegové, osoby sociálně blízké velmi často oběti myšlenku viny - osobního selhání podsouvají. Tyto pocity přijímá týraná žena velmi lehce za své. Nezúčastněné osoby nejsou schopny pochopit, proč žena ve svazku s násilníkem setrvává. Důvody proč ženy neopustí svého násilného partnera jsou rozličné a velmi individuální. Mnohé ženy žijí v naději, že muž své chování k nim změní. Je zcela typické, že pachatelé po prvních útocích slibují, omlouvají se, podnikají velmi složité usmiřovací ceremoniály. Ženy, které v této fázi násilníku uvěří a ve vztahu setrvají, posilují proces jeho odbourávání zábran pro další trýznění. Další útok je proto v drtivé většině případů ještě o něco horší. Žena, která zná muže nejen jako násilníka, ale i jako milého, něžného partnera, žije v představě, že tento vztah je vztahem na celý život, selhání tohoto vztahu pro ni, může znamenat selhání vědomí o vlastní schopnosti milovat a udržet vztah (je trestána, když udělá ve vztahu nějakou chybu). V mnoha případech je motivem setrvání ve vztahu s násilníkem prostě STRACH (zabiju tebe, děti, sebe... když mne opustíš, ... víš, že si tě najdu všude...). Týraná žena trpí "syndromem týraných žen", jedná-li se o dlouhodobé týrání, je téměř vyloučené, aby se z tohoto stavu sama vymanila.
Týraná žena trpí pocity viny za svůj osud. Stydí se přiznat, že má doma takové problémy, často dokáže až mistrně maskovat různá zranění tak, že ani její nejbližší okolí nepozná, co se s ní děje. Bojí se, že jí nikdo neuvěří. Ženy často chápou vztah jako investici, které by se neměly vzdávat, jakýkoliv problém ve vztahu pak chápou jako svoje selhání, svoji neschopnost udržet harmonii v rodině. Týraná žena je svým okolím považována za méněcennou, neschopnou. Policie často reaguje na manželské násilné konflikty jen velmi zdrženlivě. Dokonce ani lékaři se při zjištění stop možného násilí u dospělých osob raději neptají na jejich původ.
Trestný čin s názvem "domácí násilí" sice neexistuje, trestní zákon (140/1961 Sb.) však upravuje trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě (§ 215a trestního zákona), který se na případy domácího násilí vztahuje. Podle tohoto ustanovení „kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta“. Pokud pachatel spáchá tento čin zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách, nebo pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu, hrozí mu trest odnětí svobody na dvě léta až osm let. V souvislosti s domácím násilím může docházet i k dalším trestným činům jako např. týrání svěřené osoby (§ 215), ublížení na zdraví (§ 221), vydírání (§ 235), znásilnění (§ 241), násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (§ 197a), vraždy (§ 219), omezování osobní svobody (§ 231), zbavení osobní svobody (§ 232), porušování domovní svobody (§ 238), porušování tajemství dopravovaných zpráv (§ 239), neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru (§ 249a odst.2), či např. maření výkonu úředního rozhodnutí § 171 odst. 3 TZ nebo únosu § 216 TZ.
Ne vždy je však domácí násilí kvalifikováno jako natolik závažné, aby bylo trestně stíháno. Často je posouzeno jako tzv. přestupek proti občanskému soužití (§ 49 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích). Zvláště v případech, kdy oběť na policii ohlásí pouze poslední napadení. Pokud podáváte oznámení, je třeba vždy zdůraznit, že násilí již nějakou dobu trvá, popř. že už došlo v minulosti k napadením, výhrůžkám a podobně. Pokud je čin kvalifikován policí jako přestupek, má poškozený tři měsíce k tomu, aby podal návrh na jeho projednání u přestupkové komise. V případech domácího násilí jde totiž o tzv. návrhové přestupky, které bez návrhu poškozeného projednat nelze. Bohužel, v případě, že se přestupek neprokáže, je navrhovatel nucen uhradit náklady řízení ve výši zpravidla 1000 Kč (je možné požádat o odpuštění ze sociálních důvodů).