Aktuality
Kdyby to měla doma tak hrozné, přece by už dávno odešla

19. 12. 2018
aneb “Proč oběť domácího násilí neodejde, proč se do vztahu někdy i přes násilí vrací”
V praxi Persefony se často setkáváme s tím, že klienti a klientky žijící v násilném vztahu jsou ztrápení nejen prožívaným násilím, ale i reakcemi svých blízkých, kterým se s násilím ve vztahu svěřili. 

Odezva bývá různá, bohužel někdy má i podobu osočování, že jsou hloupí blázni, když v takovém vztahu zůstávají nebo se po rozchodu ještě k násilnému partnerovi vrátí. Stává se, že i od pomáhajících profesionálů oběti vyslechnou hodnocení jako “přece to nemůže být tak hrozné, když v tom žijete už tolik let…kdyby Vás bil, jak říkáte, tak přece dávno odejdete, vždyť Vás nikdo nezamykal...proč jste se k němu vracela, když říkáte, že Vás přítel tak týral? Nebylo to náhodou celé jinak?”. Vše však může být složitější, než na první pohled může zdát.

Oběti domácího násilí mohou cítit strach z důsledků svého odchodu od partnera, ze ztráty kontaktu s dětmi, z toho, že to samy nezvládnou, budou mít finanční nouzi, ale i z toho, že se manžel pomstí, ublíží jim nebo dětem na zdraví. Někdy mají také mylnou představu, že “trocha násilí už ke vztahu patří”, mají posunuté vnímání, jak vlastně zdravý vztah vypadá a že přece “žádný vztah není dokonalý”. Stává se, že oběti mají pod vlivem násilí ze strany partnera nízké sebevědomí, obviňují se ze selhání v roli partnera/partnerky, cítí vinu a stud za prožité násilí a někdy mají i pocit, že si hrubé zacházení něčím zasloužily a že vlastně bez partnera nejsou schopny existovat. Další faktor ovlivňující, proč oběť domácího násilí ze vztahu neodejde, je láska. Ačkoliv je partner násilný, může být například dobrým rodičem, po projevu agrese se omluví a slíbí, že už se to nebude opakovat. Oběť tak může stále doufat, že se partner změní. Překážkou odchodu je také izolovanost oběti od ostatních, díky které se partner stává jedinou důležitou osobou v jejím životě a získává velký vliv.

Kdyby oběť domácího násilí mohla odejít a nevnímala by odchod jako ohrožující, jistě by to udělala. Jak je však zmíněno výše, oběti omezují důsledky prožitého násilí a zároveň se při svém rozhodování snaží zohlednit mnoho dalších okolností. Pokud se tedy setkáte s obětí domácího násilí, vyhněte se bagatelizaci útoků ve vztahu a projevům nedůvěry. Vhodnější cestou je vyjádření upřímné obavy o ni a nabídka pomoci. Nechodíme v botách druhého člověka a tak nikdy nevíme, co ho vede k jeho jednání. Z našeho pohledu se může nějaké řešení zdát jako vhodné, ale nemusí to být jediná cesta. V případech, kdy se oběť domácího násilí nechá donutit k odchodu, stoupá pravděpodobnost, že se k násilnému partnerovi opět vrátí, a to možná jen proto, že dané rozhodnutí neučinila sama – prostě pro ni ještě nenastal ten vhodný čas. Je těžké být svědkem toho, jak naši blízcí zůstávají v násilných vztazích, co však můžeme pro oběť udělat je, vytrvat v podpoře, nehodnotit a nastavovat zrcadlo, že chování původce násilí není v pořádku, a že Vy jste připraveni jakkoliv pomoci, kdykoli se oběť rozhodne ze vztahu odejít.

Více například zde:
Nebuďme lhostejní! Nabídněme obětem pomoc
Je třeba obětem a jejich dětem zajistit bezpečí