CZ EN
 
Oběť sexuálního násilí
Mýty a realita

K fenoménu sexuálního násilí se vztahují mnohé nepravdivé mýty.

Tvrzení: Hlavním motivem při znásilnění je sexuální touha.
Pravda: Při znásilnění jde především o moc, nikoli o sex. Znásilnění je využíváno jako zbraň, která má pokořit a způsobit bolest. Zásadní motivy pro znásilnění jsou vztek, sadismus, siláctví.

Tvrzení: Znásilňovány jsou pouze mladé a atraktivní ženy.
Pravda: Obětí sexuálního násilí může být kdokoli bez ohledu na pohlaví, věk, rasu, sexuální orientaci či náboženské vyznání, může k němu dojít v jakékoli společenské třídě.

Tvrzení: Pachatel znásilnění je pro oběť neznámý muž a znásilnění obvykle probíhá formou přepadení.
Pravda: Většina znásilnění probíhá v okruhu známých lidí, a to ve více než 50 % případů. Pachateli bývají milenci, kamarádi, rodinní příslušníci, spolupracovníci, sousedé apod. I v manželství dochází ke znásilnění a sexuálnímu násilí.

Tvrzení: Ke znásilnění obvykle dochází v noci a v tmavých, odlehlých místech.
Pravda: Místem, kde dochází ke znásilnění, jsou lokality, v nichž se oběť cítí bezpečně. Ke znásilnění dochází v domově oběti či na pracovišti, a denní hodiny pak nebývají výjimkou.

Tvrzení: Znásilněná osoba se nebránila a nebojovala. Nemohlo se jednat o znásilnění.
Pravda: Pachatelé sexuálního násilí často používají zbraně nebo hrozby k zastrašení své oběti. Studie ukazují, že oběti, které se sexuálnímu útoku bránily, měly častěji vážná zranění. Existují situace, kdy je výhodné se fyzicky nebránit, ale obecně je sebeobrana tou nejlepší volbou. Nikdy neexistuje jistota, zda jde útočníkovi „pouze“ o znásilnění.

Tvrzení: Znásilňovány jsou jen ženy nebo děti. Muži nemohou být proti své vůli zneužiti díky své fyzické síle, případně absenci erekce.
Pravda: Muži tvoří 7–10 % znásilněných, bez ohledu na sexuální orientaci.

Tvrzení: Násilníci jsou vždy muži.
Pravda: Ačkoli je znásilnění ženami vzácné, není vyloučené. Ženy znásilňují se stejnými motivy jako muži.

Tvrzení: Muž, který znásilní jiného muže, je homosexuál.
Pravda: Sexuální touha při znásilnění obvykle nehraje roli. Při znásilnění jde především o moc.

Tvrzení: Osoby některých ras a sociálního postavení jsou častěji pachateli sexuálního násilí.
Pravda: Neexistuje typický pachatel. Pachatelé sexuálního násilí pocházejí ze všech ekonomických vrstev, etnických či rasových skupin, jsou různého věku i sociálního postavení. Ve více než 50 % případů zná pachatel svou oběť.

Tvrzení: Znásilněné osoby jsou za své znásilnění zodpovědné. „Říkají si o to“ tím, jak se oblékají a jak se chovají.
Pravda: Statistiky ukazují, že znásilnění pachatel plánuje – konkrétní osobu pak vybírá na základě jiných proměnných, než je oblečení, fyzický vzhled, chování, věk atd. Pachatel většinou hledá snadnou oběť, někoho, kdo mu nebude dělat velké problémy a nebude se bránit.

Tvrzení: Pachatel znásilnění je ojedinělý patologický jedinec.
Pravda: Z výzkumných šetření vyplývá, že znásilnění je pácháno pouze ve čtvrtině případů patologickými, resp. deviantními osobami trpícími sexuální deviací.

Tvrzení: Většina nahlášených znásilnění je vymyšlená.
Pravda: Pravdou je, že mnohem více obětí znásilnění na policii nenahlásí. Předpokládá se, že znásilnění je oznamováno pouze v 8 % případů. Falešná obvinění pokrývají podle kontextu, který se mění, 6–10 % případů nahlášených znásilnění.

Tvrzení: Oběti v podstatě po znásilnění touží.
Pravda: Každý může chtít, aby se její/jeho partner/ka choval/a jako „agresor/ka“, nebo může mít rád/a „tvrdý“ sex. Neznamená to ale, že by chtěl/a být znásilněn/a nebo že by se mu/jí to líbilo! Při znásilnění chybí prvek svobodné volby. Násilníci v oběti vidí kořist, nikoli lidskou bytost, a sex spojují s násilím, nikoli láskou či vzájemným potěšením.

Tvrzení: „Všichni vědí, že když žena říká ne, myslí ano!“
Pravda: Znásilnění je děsivý, násilný a ponižující zážitek, o který nikdo nežádá! Pakliže sexuální partner nepřestane ve chvíli, kdy druhá osoba řekne „ne“, jedná se o sexuální útok. Souhlas se sexuálním aktem musí být dán pokaždé všemi zahrnutými osobami. Sexuální styk bez souhlasu je znásilnění!

Tvrzení: „Žena byla opilá / pod vlivem drog / měla špatnou reputaci / stopovala / měla na sobě průsvitné oblečení / sváděla ho / pravděpodobně dostala, co chtěla.“
Pravda: Alkohol či jiné omamné látky jsou často zbraní, kterou pachatelé sexuálního násilí využijí k ovládnutí své oběti. Pokud je oběť v bezvědomí nebo je její úsudek ovlivněn alkoholem či drogami, nebo není z jiného důvodu schopna poskytnout svůj souhlas, je sexuální styk s takovou osobou brán jako sexuální útok.

Tvrzení: Pachatel byl opilý / pod vlivem drog / v depresi / pod stresem / nebyl to on/ona.
Pravda: Pachatelé užívají různé varianty výmluv, kterými zdůvodňují své jednání. Sexuální násilí nesmí být nikdy a ničím omluveno!

Tvrzení: Násilí a agrese k sexu patří.
Pravda: Toto tvrzení vychází z předpokladu, že sexuální agrese je přirozenou součástí párové interakce, podpořené biologickými argumenty a odkazy do říše zvířat. Je nutné si uvědomit, že spoustu biologických projevů jsme schopni a také musíme na veřejnosti ovládat. Proč by tedy jakákoli jiná forma násilí měla být omlouvána?

Tvrzení: Erekce a orgasmus ke znásilnění nepatří.
Pravda: Orgasmus, erekce ani ejakulace se sexuálním vzrušením a touhou nutně nesouvisí, jedná se o přirozenou biologickou reakci, nad kterou člověk nemá kontrolu. Nelze tvrdit, že fyzické projevy znamenají souhlas se stykem. Opět chybí prvek svobodné vůle.

Tvrzení: Lesbička, gay, bisexuál nebo transsexuál si zaslouží být znásilněn kvůli svému životnímu stylu.
Pravda: Nikdo si nezaslouží být znásilněn! To je výmluva používaná pachateli, kteří se dopouštějí znásilnění jako zločinu z nenávisti vůči lesbičkám, gayům, bisexuálům a transsexuálním osobám.

Tvrzení: Sexuální násilí je často důsledkem špatné komunikace nebo nedorozumění.
Pravda: Sexuální násilí je zločin, který nelze považovat pouze za chybu. Nedochází k němu na základě nedorozumění!

Tvrzení: Je v pořádku přesvědčit nebo přemluvit někoho k sexuální aktivitě.
Pravda: Ne! Takové jednání spadá do kategorie donucování. Donucení je jednou z taktik zastrašení oběti pachatelem sexuálního útoku bez použití nátlaku v podobě fyzické síly.

Tvrzení: Oběti znásilnění toto sexuální násilí vnímají jako vynucený pohlavní styk.
Pravda: Oběti znásilnění to vnímají jako ohrožení života.