Aktuality
Výsledky výzkumu Násilí na ženách v souvislosti s COVID-19

6. 3. 2021
Rok 2020 se nesl ve znamení pandemie COVID-19 v ČR a s ním spojených vládních opatření a nouzového stavu, který omezoval pohyb obyvatel, služby i životy každého z nás.
Nástroje, které měly směřovat ke zpomalení šíření onemocnění COVID-19 však usnadnily vznik a průběh násilných situací, což vedlo ke zvýšení poptávky po službách organizací pomáhajících obětem vztahového násilí, a zároveň zafungovaly jako brzda pro jejich řešení prostřednictvím institucí, jež mají v těchto případech zasahovat.

V reakci na nastalou pandemickou situaci vznikl výzkum na téma Násilí na ženách v souvislosti s COVID-19, který realizovaly výzkumnice Mgr. Blanka Nyklová, Ph.D. ze Sociologického ústavu AV ČR a Mgr. Dana Moree, Dr. z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.
Výzkumní data představují soubor 71 případů řešených za prvního nouzového stavu doplněných rozhovory se sociálními pracovnicemi a terapeutkami pomáhajících organizací. Další fáze výzkumu se pak zaměřila na rozhovory se zástupci a zástupkyněmi Policie České republiky, Odborů sociálně právní ochrany dětí a intervenčních center, a dále s advokáty, advokátkami a soudci a soudkyněmi z několika krajů ČR (více než 30 rozhovorů).


Jak uvádějí samy výzkumnice, téma domácího násilí je náročné pro svou skrytost a těžkou uchopitelnost i kvůli tomu, že zodpovědnost všech, kteří nastalé situace řeší, je velká – jde o dlouhodobý život celých rodin, dětí, zároveň jde o velmi spletitou změť vztahů a vlivů, které do situace vstupují. Zdá se, že díky výzkumu se podařilo zmapovat alespoň některé z mechanismů, které vytvářejí často příliš velká oka v záchranné síti, kterými oběti až příliš často propadají.

Z výzkumu vyplývá, že instituce, jež mají moc i pověření domácí násilí řešit, ke své roli v rámci pandemické situace přistoupily různě, což do určité míry umožňuje nahlédnout mnohdy dlouhodobě patrné a zásadní nedostatky v poskytování pomoci obětem různých forem násilí, a to ze strany státních institucí, zejména policie, soudů a orgánů sociálně právní ochrany dětí.

Zatímco státní instituce uvedl tedy nouzový stav spíše do určité paralýzy (soudy odročovaly případy násilného charakteru; přestal konzistentně fungovat institut vykázání), ostatní typy pomáhajících organizací - především NNO - okamžitě zaváděly nové on-line služby - nastavením chatových služeb, převodem běžně osobních konzultací na telefon, případně Skype a obdobné platformy. Nízkoprahové služby, na rozdíl od státních institucí, zaevidovaly navýšení počtu řešených případů domácího násilí a zvýšení jejich intenzity a dopadů - nárůst poptávky po službách byl vyšší až o 40 %.

 

Zjištění výzkumu v bodech prezentované výzkumnicemi na tiskové konferenci v pondělí 15. února

Výzkumnice své závěry rozšířili také o doporučení  týkající se dvou hlavních úrovní: strukturální, které umožní nastavit mechanismy a nástroje, které by výhledově snižovaly latenci násilí (tzn. změny v oblasti legislativy, metodik, a změny vyplývající z provázanosti násilí se socioekonomickou strukturou společnosti (bydlení, nezaměstnanost, prekérní formy práce apod.)), a  kulturní, konkrétně především způsobů, jak jednotlivé situace a kroky vedoucí k jejich řešení jednotliví aktéři detekují, vyhodnocují, jaká řešení vnímají jako správná a legitimní.

Celou výzkumnou zprávu s dalšími zjištěními si můžete přečíst ZDE.