Persefona

Zahrnuje různé formy sexuálního chování směřující vůči dětem. Jedná se o nepatřičné vystavování dítěte sexuálnímu kontaktu nebo interakcím, při kterých je dítě použito pro sexuální stimulaci pachatele nebo jiné osoby za účelem dosažení sexuálního vzrušení a eventuálně uspokojení pachatele. Sexuální zneužívání dítěte má za následek poškození jeho tělesného, duševního a sociálního vývoje, popřípadě způsobuje jeho smrt. Míra pohlavní vyspělosti a nedotčenost dítěte není rozhodná, stejně jako z čí strany vzešla iniciativa, kdo byl aktivnější, zda ke skutku došlo na základě citového vztahu nebo se souhlasem či na výslovnou žádost zneužité osoby. Tyto skutečnosti se uplatňují až při úvaze o výši trestu.

Podoby sexuálního zneužívání

Sexuální zneužívání může mít bezdotykovou formu, kdy pachatel se pro to, aby se vzrušil/uspokojil, nemusí dítěte dotýkat. Zahrnuje:

• voyerství ‒ získávání sexuálního uspokojení pozorováním druhých osob, v tomto případě dítěte, které je nuceno se například svléct, samo sebe se dotýkat na intimních místech apod.;
• exhibicionismus ‒ pachatel dosahuje uspokojování odhalováním svých genitálií před zraky nejčastěji neznámých dětí, odhalování bývá v některých případech provázeno také masturbací;
• verbální zneužívání ‒ sdílení sexuálních témat s dítětem, používání obscénních výrazů či popisování sexuálních aktivit. Může se také jednat o anonymní telefonní hovory, v nichž pachatel nutí dítě se svlékat či masturbovat pod různými výhrůžkami. Vzrušuje ho představa, že dítě má strach o sebe či své blízké a plní jeho úkoly.

Dotyková forma sexuálního zneužívání, kdy dochází k přímému tělesnému kontaktu mezi pachatelem a dítětem, zahrnuje hlazení, dotýkání se prsou a pohlavních orgánů, líbání po celém těle, tření o kůži dítěte (napodobování kopulačních pohybů), soulož (tedy proniknutí do těla dítěte penisem, prsty či jiným předmětem).

Jiné formy sexuálního zneužívání vycházejí například z rozdílného výchovného pojetí v rodinách. Může se jednat o fotografování aktů nahých dětí, rituálního holení přirození či trestání způsobem, že otec dceru například plácá přes holé hýždě a při tom se vzrušuje. Tyto formy se sice zcela nekryjí s objektivní stránkou trestného činu, ale takové a podobné aktivity se mohou posuzovat podle jiných ustanovení, jako například ohrožování výchovy dětí nebo svádění k pohlavnímu styku.

Sexuální zneužívání může probíhat dlouhodobě, třeba celé roky, nebo se může jednat o jednorázový útok. Může probíhat mezi osobami různého i stejného pohlaví.

Podle zákona

Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. ve své zvláštní části nově obsahuje hlavu III, která zahrnuje trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.

Jedná se o pohlavní zneužití (§ 187).

Trestní zákoník definuje skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužití vykonáním soulože s dítětem mladším patnácti let nebo jiným způsobem pohlavního zneužití. Zde hrozí odnětí svobody na jeden rok až osm let.

K závažnější formě pohlavního zneužití dochází, jestliže pachatel spáchá tento čin na dítěti svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu. V tomto případě jde o rodiče – a to i nevlastního, vychovatele, lékaře, vedoucího dětského tábora, a pachateli hrozí dvě léta až deset let.

Trestně právní praxe posuzuje sexuální chování pachatele i v případě, že k souloži nedošlo, ale jednalo se například o osahávání na intimních místech oběti, popřípadě jinou manipulaci s pohlavními orgány či druhotnými pohlavní znaky, např. oblast prsou u dívek.

Trestně odpovědný je také pachatel v rámci „zdravého vztahu“, například vrstevnického, i pokud k souloži došlo dobrovolně, protože v ČR je věková hranice pro legální pohlavní styk stanovena na 15 let.

Pachateli musí být ovšem znám věk oběti. Pokud by se oběť jevila jako osoba starší 15 let a pachatel by o jejím věku nad patnáct let vůbec nepochyboval, jednal by ve skutkovém omylu. Trestný čin pohlavní zneužití i svádění k pohlavnímu styku vyžadují úmyslného zavinění, a proto by nebylo toto jednání pachatele považováno za trestné.

V širším zdravotním a psychologickém významu, z hlediska možných důsledků pro další život dítěte, má však pohlavní zneužití širší význam, i v případě, když by např. při bezdotykové formě sexuálního zneužití nebyla splněna kritéria trestného činu.

Zažili jste v dětství sexuální zneužívání?

Nikdy není pozdě vyhledat pomoc.

Ozvěte se nám.

Domluvit si konzultaci

Znásilnění patří k nejzávažnějším sexuálně motivovaným trestným činům, který je definován donucením k pohlavnímu styku násilím nebo pohrůžkou násilí či jiné těžké újmy nebo zneužitím bezbrannosti oběti.

Znásilněním se rozumí kromě dokonané soulože také sexuální aktivity, které pronikají do intimní sféry znásilněné osoby, např. orální a anální sexuální praktiky.

Pouhé nucení, aniž by k pohlavnímu styku došlo, je postihováno jako pokus o tento trestný čin.

Pachatelem i obětí může být kdokoli, tedy muž i žena. Obětí znásilnění může být i osoba, s níž měl pachatel dříve pohlavní styk, popřípadě s ní žije v manželství, v poměru druh a družka nebo v registrovaném partnerství.

Donucení spočívá v tom, že pachatel svým násilným jednáním překoná vážně míněný nesouhlas jiného nebo oběť nemůže klást z nejrůznějších důvodů odpor. Je zcela nerozhodné, jakým způsobem a zda se do tohoto stavu dostala s přičiněním nebo bez přičinění pachatele. Může přitom jít o opilost, drogové ovlivnění, hluboký spánek, vysokou horečku, spoutání a podobně.

Ke znásilnění nestačí, že pachatel chce vykonat soulož nebo jiný obdobný pohlavní styk s jinou osobou proti její vůli. Zákon vyžaduje, aby uvedený záměr chtěl pachatel realizovat násilím nebo hrozbou násilí. Odpor někdy může, ale nemusí být značně intenzivní a je závislý na povahových vlastnostech oběti a formách, kterými hodlá útočník tento odpor překonat. Za souhlas s jednáním útočníka nelze pokládat to, že je oběť svolná k souloži jen proto, že nevidí jiné východisko, tedy že neví, jak se dále účinně bránit, anebo když nabídne útočníkovi prezervativ s cílem ochránit se před vedlejšími následky znásilnění. Výsledkem násilí nebo pohrůžky násilí je, že oběť po vyjádření vážně míněného nesouhlasu a projeveného odporu upustí od dalšího odporu pro svoji vyčerpanost, zřejmou beznaděj nebo z odůvodněného strachu, že pachatel svou pohrůžku násilí uskuteční.

Za násilí se považuje i uvedení lstí do stavu bezbrannosti. Lest je vyvolání omylu u jiné osoby nebo využití omylu s úmyslem dosáhnout cíle. Lstí musí být jiná osoba uvedena do stavu bezbrannosti, například podáním alkoholických nápojů, omamných prostředků či psychotropních látek, kdy osoba není schopna účinné obrany vůči pachateli. Je to především stav bezvědomí v důsledku mdloby, požití alkoholických nápojů nebo choroby. Ve stavu bezbrannosti je i osoba spoutaná nebo osoba, která se pro svou fyzickou neschopnost nemůže bránit, dále osoba trpící duševní poruchou, kvůli které nechápe význam pachatelova jednání nebo osoba v hlubokém spánku. Bezbrannou je rovněž osoba, která vzhledem k dětskému věku je tak nedostatečně vyspělá, že není schopna posoudit význam odporu proti vynucované souloži. Není rozhodné, zda se osoba dostala do stavu bezbrannosti v důsledku svého tělesného stavu nebo zásahem jiné osoby.

Zdroj: JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc. Sexualita v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku. In Speciální pedagogika: časopis pro teorii a praxi speciální pedagogiky, 2010. [cit. 2014–04–30].

Podle zákona

Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. ve své zvláštní části nově obsahuje hlavu III, která zahrnuje trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.

Jedná se o znásilnění (§ 185).

Zákon trestný čin znásilnění definuje jako donucení k pohlavnímu styku pod pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy.

Pod pojmem pohlavního styku ve smyslu prvního odstavce tohoto ustanovení spadá jednání, které nesměřuje k vykonání soulože či obdobného pohlavního styku, ale k donucení oběti, aby strpěla jiné pachatelovy sexuální projevy, např. osahávání na pohlavních orgánech. Za toto jednání hrozí pachateli trest odnětí svobody šest měsíců až pět let.

Pokud ke znásilnění dojde vykonáním soulože nebo jiného pohlavního styku způsobem srovnatelným se souloží, např. anální či orální pohlavní styk, budou splněny podmínky pro uložení vyšší trestní sazby podle odstavce druhého, tzn. odnětí svobody na dvě léta až deset let.

Odnětí svobody na pět až dvanáct let čeká pachatele, který znásilnění spáchá na dítěti mladším patnácti let, způsobí-li tímto činem těžkou újmu na zdraví nebo čin spáchá např. ve vazbě, ve vězení, výchovném ústavu apod.

Pokud pachatel znásilněním způsobí smrt, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let. Trestný je i pokus nebo příprava znásilnění.

Nepropadejte po znásilnění beznaději.

Vyhledejte odbornou pomoc.

Prohlédnout nabídku služeb                    Zaslat dotaz

Sexuální nátlak postihuje taková jednání, která svojí intenzitou, závažností a způsobem spáchání nenaplňují znaky trestného činu znásilnění.

Sexuální nátlak předpokládá buď použití násilí, pohrůžky násilí či pohrůžky jiné těžké újmy, nebo zneužití bezbrannosti jiného – tedy jako při znásilnění, avšak na rozdíl od znásilnění – za účelem pohlavního sebeukájení, obnažování nebo jiného srovnatelného chování.

V jiném případě přitom pachatel zneužívá závislosti nebo svého postavení či z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu, kterým oběť přiměje k výše uvedenému sexuálnímu chování. Rozdíl je, že zde je k sexuálnímu nátlaku používán jiný prostředek než násilí. Závislost je stav mnoha forem, které mají společné to, že je oběť v nějakém směru odkázána na pachatele kupříkladu jako žák, student, dlužník, zaměstnanec a podobně, takže nemůže jednat nezávisle a svobodně. Podobně je tomu i s důvěryhodností, která může mít nejrůznější příčiny, mezi které lze zahrnout přirozenou autoritu, popularitu, profesní zdatnost a další.

Podle zákona

Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. ve své zvláštní části nově obsahuje hlavu III, která zahrnuje trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.

Jedná se o sexuální nátlak (§ 186).

Setkali jste se se sexuálním nátlakem?

Vyhledejte odborné služby.

Prohlédnout nabídku služeb                    Objednat se na konzultaci

Ve veřejnosti známější spíše jako incest, i když právní řád takového pojmu neužívá. Skutková podstata trestného činu spočívá ve vykonání soulože s příbuzným v pokolení přímém nebo se sourozencem. Pachatelem trestného činu jsou oba dospělí účastníci incestního styku. V případě soulože mezi příbuznými v přímém pokolení nebo sourozenci, kdy jeden je mladší 15 let, nejedná se o trestný čin soulože mezi příbuznými, ale jde o pohlavní zneužití.

K naplnění objektivní stránky trestného činu je zapotřebí dosažení soulože nebo alespoň pokusu o ni. Jiné sexuální praktiky obdobné pohlavnímu zneužívání trestné nejsou. I když v určitých kulturách je běžné, že do manželských a intimních svazků vstupují i nejbližší příbuzní, v českém prostředí je takové jednání považováno za morálně nepřípustné i zákonem zakázané. Daný přístup pramení zejména z poznatku o velmi časté degeneraci potomstva, jež z takovéhoto incestního svazku vzejde. Nicméně dalším smyslem zakotvení v zákoně je ochrana také jiných hodnot než zdravotních, především etických a týkajících se lidské důstojnosti.

Sexuální zneužívání dětí tak často zahrnuje incest jako jednu z forem sexuálního násilí. Většinou se jej dopouští starší člen rodiny vůči mladšímu. Pachatelem může být sourozenec, rodič, a to i adoptivní, nebo prarodič. Soulož vykonaná mezi sourozenci nevlastními je z trestní stránky hodnocena stejně jako soulož vykonaná mezi sourozenci vlastními. Manželství v ČR nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky ani mezi sourozenci; totéž platí o osobách, jejichž příbuzenství vzniklo osvojením.

Podle zákona

Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. ve své zvláštní části nově obsahuje hlavu III, která zahrnuje trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.

Jedná se o soulož mezi příbuznými (§ 188).

Pornografie představuje znázorňování sexuálních motivů za účelem vyvolání pohlavního vzrušení.

V dětské pornografii je zobrazeno skutečné nebo realisticky znázorněné neexistující dítě nebo děti, tj. jakékoli osoby mladší 18 let, účastnící se skutečné nebo předstírané sexuální aktivity, jako je soulož, masturbace, zobrazení dětských genitálií, ať už je toto zpodobnění provedeno jakýmkoli způsobem určeným primárně k sexuálním účelům.

Za pornografii nelze považovat pouhý obraz nahého lidského těla nebo umělecké dílo, i když by zachycovalo nejintimnější chvíle lidí, dokonce i když by mohlo sexuálně vzrušovat některé jedince. Pornografickým dílem nejsou ani historicky cenné předměty pornografické povahy nebo věci určené k vědeckým, uměleckým či osvětovým cílům.

Dětská pornografie zahrnuje nejen vizuální díla ‒ fotografie, kresby, filmy, sochy, ale i literární nebo zvuková zobrazení, např. fantazijní povídky, záznam dětského hlasu apod.

Podle zákona

Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. ve své zvláštní části nově obsahuje hlavu III, která zahrnuje trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.

Jedná se o šíření pornografie (§ 191), kdy jde o pornografická díla, v nichž se projevuje násilí nebo neúcta k člověku, případně obsahuje pohlavní styk se zvířetem.
Podstata trestného činu je ve výrobě, dovozu, vývozu, nabídce, veřejném zpřístupnění, zprostředkování, prodání nebo jiném opatření fotografického, filmového, počítačového, elektronického nebo jiného pornografického díla, v němž se projevuje násilí či neúcta k člověku nebo které popisuje, zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem.

Jedná se o výrobu a jiné nakládání s dětskou pornografií (§ 192).
Týká se toho, kdo přechovává nebo vyrobí, doveze, prodá či jinak uvede do oběhu fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem. Vyšší trestní sazba je pak určena tomu, kdo se dopouští výše uvedeného jako člen organizované skupiny či v úmyslu získat pro sebe či pro jiného prospěch značného rozsahu.

Jedná se o zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193).
Podstatou je, že pachatel přiměje, zjedná, najme, zláká, svede nebo zneužije dítě k výrobě pornografického díla nebo má zisk z účasti dítěte na takovém pornografickém díle.

Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. ve své zvláštní části nově obsahuje hlavu III, která zahrnuje trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.

Jedná se o prostituci ohrožující mravní vývoj dětí (§ 190), kdy jde zejména o provozování prostituce v blízkosti zařízení a míst, které je určeno pro děti.

Jedná se o kuplířství (§ 189), kdy pachatel jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, případně kořistí z provozování prostituce jiným.

Pokud by však k prostituci bylo použito dítě, je takové jednání posuzováno v rámci trestného činu obchodování s lidmi.

Jedná se o obchodování s lidmi (§ 168). Tohoto trestného činu se kromě jiného dopouští ten, kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá dítě, aby bylo zneužito k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání nebo obtěžování anebo k výrobě pornografického díla. To se týká také zneužití dospělého.

Jedná se o svádění k pohlavnímu styku (§ 202), kdy pachatel nabídne, slíbí nebo poskytne dítěti nebo jiné osobě za pohlavní styk s dítětem, pohlavní sebeukájení dítěte, jeho obnažování nebo jiné srovnatelné chování za účelem pohlavního uspokojení úplatu, výhodu nebo prospěch.

Sexuální obtěžování představuje jeden z projevů diskriminace žen a mužů na trhu práce nebo například v rámci studijního prostředí. Obecně je chápáno jako nevítané, nevhodné a urážlivé chování se sexuálním podtextem, které jedinec vnímá jako nežádoucí. Pachatelé sexuálního obtěžování jsou ve většině případů muži, kolegové a nadřízení, není ovšem vyloučeno, že by pachatelkami byly i ženy. Ty se dopouštějí méně závažných, většinou verbálních forem sexuálního obtěžování.

Nemusí jít jen o fyzický kontakt a už vůbec ne jen o pohlavní styk. Patří sem i různé formy psychického nátlaku, jako je například odlišné zacházení na základě pohlaví, materiály zobrazující ženy či muže jako sexuální objekty, nevhodné komentáře na tělo a vzhled, lechtivé vtipy, ponižující či zahanbující poznámky, pozornost ve formě obtěžujících e-mailů nebo nevyžádaných sexuálních návrhů.

Sexuální motivace není v případech sexuálního obtěžování vždy dominantní – jde zejména o zneužití mocensky nerovného postavení, např. vedoucí ‒ podřízený. Sexuální obtěžování není projevem náklonnosti jednoho pohlaví k druhému nebo mezi příslušníky stejného pohlaví k sobě navzájem, ale nástrojem systematického snižování statusu osoby na pracovišti. V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace a zákoník práce považuje sexuální obtěžování za diskriminaci. Jde o jednání sexuální povahy v jakékoli formě, které je dotčeným zaměstnancem oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby, k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí na pracovišti nebo podmínky pro rozhodnutí, které ovlivní práci obtěžované osoby. 

Podle zákona

Závažné formy sexuálního obtěžování se kvalifikují jako trestný čin sexuálního nátlaku.

Zažili jste sexuální obtěžování?

Nechte si pomoci.

Prohlédnout nabídku služeb                    Zaslat dotaz